V mlze

Autor: Caroline ERIKSSON

Originální název: Alex and Smilla - Missing

Nakladatelství: Leda

Vydání v ČR: 2016

Počet stran: 240

Žánr: Psychologický thriller (takový lehčí)

Oficiální anotace:

Z VÝLETU NA OPOUŠTĚNÝ OSTROV…
Prázdninový výlet zavede Gretu, Alexe a čtyřletou Smillu přes jezero Maran (Přízrak) – opředené mýty a záhadami – na malý opuštěný ostrov. Alex s dcerou se vydají mezi stromy, Greta se v zasněné náladě zdrží na pobřeží…, a když se manžel s dcerou nevracejí, vydá se za nimi: určitě se zabrali do hry a zapomněli na čas. Volá je a horečně prohledává ostrov, je to ale marné.
…SE VRÁTILA JENOM ONA

Greta se zoufale potřebuje dovolat Alexovi, aby se ujistila, že jsou se Smillou v pořádku, a kdyby se neozval, musí zavolat policii. Jenomže její mobil v loďce není. Až po návratu do chaty ho najde schovaný pod pokrývkou. Dala ho tam ona, nebo někdo jiný? Ale kdo a proč? Během policejního pátrání před ní vyvstávají naléhavé výjevy z minulosti a začne ji trápit otázka, jestli to, co dosud považovala za skutečnost, není jen obratně vymyšlená lež. A jakou roli v celém dramatu hraje ona sama? Existuje souvislost mezi zmizením Alexe a Smilly a tím, co se stalo onoho večera před mnoha lety, kdy přišel o život Gretin otec? Kdo byla neznámá žena, která se zjevila u jejich chaty tu noc před zmizením?

A najdou vůbec Alexe a Smillu?

Recenze:

Jak už někteří z vás stihli zaregistrovat během lednového shrnutí knižních přírůstků, V Mlze jsem dostala jako vánoční dárek v rámci Knižíška. Zaujala mě hlavně anotace, protože stylově je tu jistá podobnost s Všude kolem černý les (což je moje srdcovka). A pak ta obálka, přesně takovou jednoduchost mám ráda.

"Jen ve filmech nebo v knihách, a navíc mizerných, se stává, že lidi, dospělého muže a čtyřletou holčičku, pohltí bahno nebo je zlé síly vylákají na hloubku..." - Greta

Na začátku nečekejte žádnou velkou úvodní část, autorka se ničím nezdržuje a rovnou se ocitáte uprostřed dění - na pustém ostrov, kde momentálně najdete jen Gretu, Smillu a Alexe. A možná ani ty ne. Naše trojice by si měla užívat klidné, rodinné chvilky na malé dovolené. Voda, slunce nad hlavou a blahodárné ticho, prostě idylka. Jenže je to o něco málo komplikovanější a ne všechno musí být takové, jak se na první pohled zdá. Proč se vydali na tajemný ostrov? Jaké jsou jejich vztahy? Co se v minulosti stalo? A jak to souvisí se současnou situací? Poměrně dost otázek na necelých 240 stran textu.

"Z odstupu budu schopna jasnýma očima nahlížet na to, co se stalo, pochopím všechno, co teď nejsem schopna pochopit, co mě mate a uniká mi." - Greta

Přiznám se, že jsem stále trochu na rozpacích. Při nalistovala první stránku, rozhodně jsem nečekala, co dostanu. Pro potenciální budoucí čtenáře, možná bych V mlze úplně neřadila mezi psychologické thrillery. Za mě je to spíš něco mezi duchařinou, sondou do ženské mysli a dramatem, což někoho může potěšit, ale jiné naopak odradit.

Když se odpoutám od žánrového zařazení, ráda bych se prvně zaměřila na kladné stránky. Za zmínku určitě stojí autorčin styl psaní. Přestože celá kniha v podstatě stojí na vnitřních monolozích Grety, děj až překvapivě svižně ubíhá.  Než se stačíte rozkoukat, jste v půlce. Tomu pomáhá i relativně krátký rozsah jednotlivých kapitol. Bohužel, tím pozitiva končí a dostáváme se k té horší části. Na můj vkus se v příběhu objevuje přespříliš nicneříkajících náznaků, které by vás nejspíš měly vést k pointě. Ovšem moc se jim to nedaří a celé to působí spíš zmateně, chaoticky a leckdy i trochu nesrozumitelně. Korunu tomu dodává konec, kde sice dostanete odpověď na všechny své otázky, ale radost z toho nemáte.  Přišlo mi až neuvěřitelné jak uměle (a dokonce lehce nesmyslně) může závěr vyznít.

"Vidět něco, co neexistuje, popřípadě nemoct pochopit to, co se skutečně děje nebo se může stát - to jsou možná jen dvě strany jedné mince." - Greta

V mlze od Caroline Eriksson jsem přečetla během necelých dvou dnů. Švédská autorka má určitě potenciál pro kvalitní tvorbu. Umí čtenáře zaujmout a udržet bdělé, jen ta dějová linka malinko pokulhává. Ještě teď krčím nos, když si vzpomenu na posledních pár stran. Někteří v tomhle příběhu určitě najdou zalíbení. Ať už díky hlavní hrdince, námětu nebo nádechu tajemna. Já to bohužel nejsem. 

Hodnocení: 

 

Mohlo by vás zajímat:

                          

  Kdybychom se neviděli          Všude kolem černý les                    Hodná holka