Autor: C.L. TAYLOR
Originální název: The Accident
Nakladatelství: Domino
Vydání v ČR: 2016
Počet stran: 352
Žánr: Psychologický
thriller
Oficiální anotace:
Zavírat oči před vlastní minulostí je spolehlivý
způsob, jak si zatemnit budoucnost.
Sue Jacksonová setrvávala dlouhá léta v domnění, že má
dokonalou rodinu. Z omylu ji vyvede tragická událost: její dospívající dcera
Charlotta vědomě vstoupí před jedoucí autobus. Dívka skončí v kómatu a její
matka pochopí, že až doposud zavírala oči před temnou realitou. A že je načase,
aby té realitě začala čelit.
Sue se snaží zjistit, co dceru přimělo k tak zoufalému
činu. Probírá se detaily Charlottina života, noří se stále hlouběji do dívčina
soukromí... a pak v jejím deníku narazí na děsivý záznam.
Teprve po jeho přečtení se Sue opravdu ocitá v pekle.
Z lidí, které měla dříve ráda, se postupně stávají nepřátelé, kterým
nedůvěřuje. A ona sama v sobě sbírá odhodlání, aby se dokázala vrátit do
vlastní minulosti, kterou v sobě dávno pohřbila. Tolik na ty dávné hrůzy chtěla
zapomenout!
Zapomenout ale nemůže. Nesmí. Protože pokud chce své
dceři pomoci, musí z paměti vylovit všechny přízraky z minulosti. Jedině tak
zjistí, odkud Charlottě hrozí největší nebezpečí. A možná dokonce zjistí, že
největším nebezpečím je pro svou dceru ona sama...
Recenze:
Poslední dobou nemám při výběru
četby příliš štěstí. Neříkám, že mi v rukou končí samé propadáky. Jen to
není žádná sláva. Bohužel, jinak tomu nebylo ani u Nehody od C.L. Taylor. Tahle
knížka mě zaujala v edičním plánu nakladatelství Domino ještě před jejím
vydáním. Abych se přiznala, hlavní zásluhu na tom má obálka. Jednoduchá a
výstižná. Takže když jsem jí zahlédla na stránkách městské knihovny, putovala
do rezervací.
"Kóma. To slovo zní tak neškodně, skoro až konejšivě, a vyvolává představu hlubokého spánku beze snů. Jenže Charlotta nevypadá, jako by spala." - Sue
Celý příběh je vyprávěn
z pohledu Sue. Matky, jejíž dcera Charlotte se před nedávnem vrhla pod
jedoucí autobus a momentálně leží v kómatu. Co se stalo? Proč se Charlotta
odhodlala k tak drastickému kroku? Kde ve výchově udělala chybu? Spousta
podobných otázek se honí Sue denně hlavou, zatímco vysedává u lůžka v nemocnici.
Bezmoc v nastalé situaci a snaha pochopit svou dceru jí přiměje pátrat po
skutečných okolnostech nehody. Odpovědi se snaží nalézt u Charlotiných
kamarádů, ve škole, v deníku, který náhodou objeví, a chtě nechtě i ve své
vlastní minulosti.
"Proč jsem si nevšimla, že se tolik trápí, že by radši umřela, než žila dál? Moje vlastní dítě. Moje holčička." - Sue
Ústředním tématem příběhu (pomineme-li samotnou nehodu) jsou především
milostné a také rodinné vztahy. Zejména jejich odvrácená strana. Sue nás pomalu
provází těmi pěknými i méně příjemnými okamžiky svého i Charlotina života. Pro
mě naneštěstí poněkud kostrbatou formou. Všechno se odehrává opravdu rychle.
Ani nemáte čas vstřebat předložené události a autorka už na vás chrlí další
nicneříkající náznaky, aby vzápětí na stránce a půl vyzradila téměř kompletní
zápletku. Celé to pak vyvolává dojem, že příběh vlastně není pořádně domyšlený.
Závěr dokonce působí jako „spíchnutý horkou jehlou“. Jako by autorce došel
dech.
Situaci zachraňují jedině postavy. Ty skutečně
vyvolávají emoce, ať už pozitivní nebo negativní. Sue bych klidně označila za
skvěle vykreslenou postavu. Utápí se stále víc ve svých myšlenkách a její touha
odhalit to, co se stalo Charlottě, se mění v nebezpečnou posedlost.
Všichni, v čele s jejím manželem, si myslí, že pomalu přichází o
rozum. Čtenáře to nutí balancovat na hraně. Je šílená Sue nebo jen okolnosti?
Pozadu nezůstává ani její manžel. Jeho chování mě nepřestávalo zarážet. Na
jednu stranu starostlivý muž a otec, na druhou neuvěřitelně sebestředný sobec,
který mi lezl na nervy od začátku do konce.
"Nedokážu se pohnout. Nedokážu promluvit. Nedokážu nabrat dech." - Sue
Nehodu jsem otevírala s velkým očekáváním, které se ovšem z velké
části nenaplnilo. Námět zněl slibně. Tragická nehoda, pokus o sebevraždu,
tajemná minulost. Z toho by se dalo vytěžit hodně. Bohužel, ať na to
koukám, jak chci, autorka se s tím moc dobře nepopasovala. Příběhu chybí plynulost
i ucelenost. Plusové body ale získává za vykreslení postav. Hlavně jejich
zásluhou to s C.L. Taylor nevzdávám a chystám se na její další počin –
Lež.
Jsem ráda, že to nevzdáš a že se pustíš i do Lži - je totiž mnohem lepší než Nehoda! Doufám, že se Ti další počin autorky bude líbit více a že se pak budeš stejně jako já těšit i na Zmizelého - červnovou novinku :) Měj se krásně!
OdpovědětVymazatO Zmizelém už jsem četla, ale přiznám se, že mě anotace moc nezaujala.
VymazatZavrhla jsem ji už dřív a asi u toho zůstanu. Tohle prostě není kniha pro mě, raději svůj čas věnuji nějaké jiné :)
OdpovědětVymazatCo člověk, to jiný vkus.:)
Vymazat