Deset knižních dní - Sedm filmových verzí

Začíná to být čím dál tím víc náročné. Dnes nás čeká v rámci projektu Deset knižních dní - Sedm filmových verzí. Nejsem úplně fanouškem filmových adaptací knih. Ráda se na ně podívám, ale ve většině případů pak přichází prudké zklamání. Nebyla jsem si jistá, jestli najdu potřebný počet filmových verzí, které se mi líbily. Na druhou stranu, kritizovat ty, které se mi vůbec nelíbily, nebyla lákavá alternativa. Tím se dostáváme k tomu, jak jsem nakonec tenhle díl Deseti knižních dní pojala. Prostě a jednoduše, v mém seznamu najdete sedm filmových verzí, na které jsem si vzpomněla jako první. Tak pojďme na to.

Atlas mraků – David Mitchell 
Když se řekne filmová verze knihy, první co mě napadne je Atlas mraků. Přestože už byl film dlouho v kinech, statečně jsem odolávala a zarytě ho odmítala vidět dřív, než si přečtu knihu. Musím se pochválit, zvládla jsem to. I když se film od knihy v některých částech liší, jsem z obou nadšená. Krásný příběh o propojení životních osudů lidí napříč časem.

Pýcha a předsudek – Jane Austen 
Kdo by neznal klasiku od Jane Austen. V tomhle případě si nejsem jistá, jestli jsem první četla knihu nebo viděla film. Možná oboje současně (nemyslete si, jsem toho schopná). Už je to nějakou dobu, co jsem tohle dílo četla nebo viděla. Mám dojem, že film se od knihy lehce lišil. Troufám si ale říct, že z obou už je dneska klasika. Protože, kdo by nemiloval pana Darcyho…

Zmizelá – Gillian Flynn 
Kolem Zmizelé se v roce 2014 spustil velký boom. Každý chtěl vidět film a tak půlka lidí chtěla číst knihu. Přiznám se, že o knižní podobě jsem do té doby ani neslyšela. Ač se běžně nenechám strhnout davem, tentokrát jsem udělala výjimku.  A následně toho litovala. Opět jsem nejprve četla knihu. Už ta se mi moc nelíbila. Asi jsem byla přehnaně natěšená po všech těch chválu pějících recenzích. Film jsem potom horko těžko dokoukala. Asi to jednoduše není můj šálek čaje.

Lolita – Vladimir Nabokov 
Má předmaturitní posedlost klasickými autory. Nabokovova Lolita mě nemohla minout. Z knihy mám smíšené pocity. Prvních sto stránek bylo výborných, pak kvalita trošku poklesla, až se dostala na téměř úplné dno. I přesto je to ale jedno z mých nejoblíbenějších děl. Proto jsem hořela zvědavostí, jaký bude film. Zvolila jsem ten z roku 1997. Nezklamal. Děj se sice odchýlil od předlohy, ale to mu spíš prospělo.

Hostitel – Stephenie Meyer

Kniha super, film hrůza. Asi takhle vypadaly mé první myšlenky ohledně Hostitele. V knižní podobě se mi moc líbil, děj měl spád, postavy duši a celé to tak nějak hezky zapadlo dohromady. Takže jsem se oprávněně těšila na filmové zpracování. Film? Plytký příběh, v jehož středu stojí milostný trojúhelník a napadení Země vetřelci se tu objevuje jen tak na okraj, aby se neřeklo. Ve finále žádná sláva.

Hvězdy nám nepřály – John Green 
Upřímně, v tomhle případě si nejsem jistá co říct (napsat). Klasicky, první kniha, potom film. Konec je sice trochu předvídatelný, ale to vůbec nevadí. Hvězdy nám nepřály je hodně emotivní příběh a to se podařilo přenést i na filmové plátno (což osobně považuji za umění).

Otka – Kody Keplinger 
Tady se snad ani kniha s filmem srovnávat nedá. Jedno o voze, druhé o koze. Otka sice není výkvětem moderní literatury, ale pořád stojí o úroveň výš než film. V knize můžete najít nějakou, i když jednoduchou, zápletku. Zatímco filmová verze je v podstatě o ničem a od knihy je vzdálený tak, že by to víc snad ani nešlo. Pravděpodobně jediné, co mají společné, je název.

                                          A co vy, máte rádi filmové adaptace knih?