Deset knižních dní - Pět emocí

Nevím jak vy, ale já zažívám při čtení nepřeberné množství emocí. Ve chvílích, kdy čtu, se většinou naprosto sžívám s hlavní postavou. Směju se, pláču, rozčiluji se, zatajuji dech… Právě o tom je dnešní, už šestý, díl Deseti knižních dní – vybrat 5 emocí, které ve vás knihy vzbuzují. Tenhle článek bude krátký. Zastávám názor, že emoce se mají prožívat a nikdy je nemůžete dostatečně vyjádřit pomocí slov. Takže tady to je, mých pět knižních emocí.

 

Nadšení

Když si knihu koupíte nebo půjčíte. Je to doma, konečně! Můžete si k ní přivonět, čeká na vás úplně nový příběh. Bude se mi líbit? Jak rychle ho stihnu přečíst? V hlavě vám víří tolik myšlenek, že je snad ani nemůžete všechny pojmout.  A pak se rychle pustíte do čtení.

 

Láska

Ve všech možných významech. Láska k samotné knize, láska k příběhu, láska k postavám, ať už hlavním nebo vedlejším, láska k autorovi, že dokázal něco takového napsat. Myslím, že tomuhle se prostě nevyhnete. Jednou přijde kniha, do které se jednoduše zamilujete.

 

Zlost

Zlosti se můžete dočkat a taky nemusíte. Pravděpodobně ale přijde. Třeba když nadáváte, co to ty postavy zase vyvádějí, proč se nechovají normálně. Nebo když se vám kniha moc nelíbí a vy si nadáváte, že jste se do ní vůbec pouštěli.

 

Smutek

V jednom okamžiku tahle emoce zaručeně vyplave na povrch. Minimálně, když kniha skončí. To už je konec? Tak rychle? Smutek může být o to větší, když příběh skončí špatně nebo jinak než jste si představovali. 

 

Zvědavost

Nemá tahle kniha náhodou pokračování? A co se asi stalo postavám po té, co jste knihu dočetli? Možná žijí šťastně až do smrti, možná je čeká ještě dlouhá cesta. To už se ale nikdy nedozvíte, protože jejich příběh končí s poslední stránkou.